logotype

Amfolkfest 2018

 

 

Festival na konci světa láká rodinnou atmosférou. Amfolkfest ani letos nezklamal

 

Petr Pajzák ze Vsetína jezdil do osady Pulčín od mládí. Setkávali se s kamarády, hráli písničky u skal i v trampské hospodě U Willyho. V roce 1995 přišel s nápadem dát těmto setkáváním trochu řád. Tak vznikl festival amatérských kapel, Amfolkfest.

Na Pulčíně se scházely tři, čtyři kapely, při hraní si muzikanti řekli, že by nebylo špatné něco udělat. „První ročníky nebyly jen o amatérských kapelách, ale o trampské muzice a o tom, co se hraje tady na Pulčinách. V té době tu v okolí kromě Valašského nákypu v Lužné nebylo nic,“ vzpomínal na začátky zakladatel Amfolkfestu Petr Pajzák, kterému kamarádi neřeknou jinak než Drobek.

Na první ročník přišlo přes sto návštěvníků. „Byla tu spousta místních, chatařů, vídám je tu dodnes. Jsou tu skalní fanoušci, člověk tady musí jet cíleně. A je to hlavně o setkávání, ale to je u menších festivalů asi všude,“ doplnil.

 

Na začátku byli folkoví a ortodoxní. Na Amfolkfestu zněla muzika, která vycházela z trampingu. Dnes se žánrově posunuli. Změnila se také spousta dalších věcí. „Je s tím o moc víc práce. V začátcích jsem to dělal ze svých peněz, pomohli mi kamarádi, nezištně, Jarda Kapoun, Willda, hodně pomáhají dodnes horolezci a další. Soused nám třeba dával elektriku, tady v areálu byla v havarijním stavu. Tenkrát to tak fungovalo, každý se nějak přičinil. Neměli jsme starosti s papírováním, dnes potřebuješ na všechno povolení,“ posteskl si zakladatel festivalu.

Festival má podle něj vše, co mít má. „Má lidi, kteří pomáhají dobrovolně a návštěvníky, kteří tu jezdí pravidelně. Ani bych si nepřál víc, když se jich sejdou tři stovky, je to akorát. Přál bych Evě Rohlenové, aby byla spokojená, protože do pořádání dává hrozně moc. Byť to děláš amatérsky, jsou to nervy, obávat se z počasí zařizovat kapely a další kopec věcí,“ popřál Petr Pajzák současné pořadatelce.

 

Eva Rohlenová přebrala žezlo při šestém ročníku. S pořadatelováním měla zkušenosti už z dřívějška. „Spolupracovala jsem s Hrádkem u Rokycan, Telčí i Zahradou ve Střážnici. Na Amfolkfestu jsem začínala u vstupného, pak jsem to převzala po Drobkovi,“ vysvětlila nynější hlavní pořadatelka.

 

Festivalu dala řád. „Do té doby to fungovalo tak, že kapely přijížděly, nebylo jisté, kdo vlastně dorazí, jak dlouho bude hrát. Udělala jsem z toho klasický festival a snažím se, aby se Amfolkfest stále nesl ve folkovém žánru,“ doplnila.

 

Všechny festivaly potkává to samé, nárůst cen, zvyšování komfortu, poskytování služeb. „Jsem ráda, že funguje spolupráce s obcí Francova Lhota, i když uvidíme, jak to dopadne po volbách. Bojujeme s penězi, areál není nafukovací, kapacita je daná, už nemůžu ani zvyšovat propagaci, protože bychom ty lidi neměli kam dát. Proto máme přízvisko Malý festival na konci světa a jsem ráda, že k nám přichází i mladá generace,“ pochvalovala si návštěvnost Eva Rohlenová.

Na konec světa si i letos našla cestu spousta vyznavačů folku. Až z Kopřivnice dorazil na kole Vladimír Sedláček. „Na Pulčinách mám kamarády. Rád je vidím a přitom si poslechnu krásnou muziku. A večer se těším na country bál,“ prozradil nadšeně.

 

Za setkáním i muzicírováním přijel Jaromír Hnilica z Výklek u Lipníka. „Je tu rodinná atmosféra a kámoši. Kluci jsou dobří muzikanti, sejdeme se a společně si i zahrajeme,“ těšil se.

 

Pohodovou atmosféru jako v obýváku si pochvaloval člen slovenské skupiny Jasoň Peter Uhrín. Vystupovali tu po třiadvacáté. „Ani jednou jsme nevynechali. Táhne nás tu setkání s kamarády. Je to rodinný festival, není to velikánské, nehraješ jako přes sklo, cítíš blízkost publika i jejich reakce. Popřál bych Amfolkfestu ještě jednou tolik let a abychom si tu mohli vždycky zahrát,“ zakončil člen kapely Jasoň, která tady, na konci světa, před třiadvaceti lety vznikla.

 

Autor: Martin Mrlina / VALAŠSKÝ deník.cz

2018  Tramp-folk JASOŇ  globbers joomla template